S touto nemocí máme bohužel osobní zkušenost. Většina veterinářů ji nedokáže diagnostikovat a další část ji zná pouze povrchově a řekne Vám "z toho Vám pejsek vyroste". Ano, mají i nemají pravdu. A z mého hlediska ji spíše nemají. Maxíka toto onemocnění postihlo začátkem 7 měsíce. Tenhdy jsme vůbec netušili, že nějaká panostitida existuje.
Prvotním projevem této nemoci je kulhání psa na některou končetinu. Tendy jsem si mysleli, že se mu stal úraz, a tak k tomu také přistupovali na klinice, na kterou jsme dojížděli. Dva týdny Maxíka léčili Metacanem a klidovým režimem. Problém byl v tom, že jsme se ani doma nemohli dohodnou na kterou přední nohu vlastně kulhá. Na veterině tvrdili, že na pravou. Vzhledem k dvoutýdenní neúspěšné léčbě se rozhodli udělat RTG. Na vyvolaný snímek hleděli 3 lékaři, kdy jeden z nich byl vyhlášený ortoped. K naší veliké úlevě tam neshledali nic závažného, ale stále jsme tedy neznali příčinu. Panem ortopedem nám bylo vysvětleno, že je to zřejmě růstový problém, ale vyloučil panostitidu, že na snímku není vidět. Tenhdy jsme se o této nemoci dozvěděli poprvé, ale z pohledu tohoto veterináře byla zcela vyloučena. A tak jsme pokračovali v léčbě, a to tentokrát Rimadylem a Alavisem MSM a samozřejmě klidový režim.
Bohužel Rimadyl z mého hlediska měl velmi mnoho vedlejších účinků, které se negativně podepisovaly na Maxově stavu. Byl velmi apatický, nedůtklivý až mrzutý, stále unavený a především byl dýchavičný, a také jsme u něj pozorovali zrychlený tep. Proto jsme podávání Rimadylu přerušili. Po přečtení některých zkušeností ostatních pejskařů jsme zjistili, že náš případ nebyl první. Rimadyl má totiž především analgetické účinky, má tedy tlumit bolest a má také sedativní účinky.
Vrátili jsme se tedy opět na kliniku s nepořízenou. Maxíkovi to zřejmě neulevovalo ani od bolesti a o účinné léčbě se nedalo ani hovoři. Tehdy udělali znovu RTG, a to obou předních končetin. Opět se veterináři usnesli, že na snímcích nevidí žádnou anomálii a kosti a klouby jsou tedy zcela v pořádku. Chtěli Maxíkovi nasadit léčbu silnějšími analgetiky, což jsme odmítli. Příčinnu stanovili na to, že buď pes simuluje a nebo, že ho "jen" bolí kosti, jak roste.
Tehdy jsme se rozhodli dát na doporučení některých přátel a zajet za vyhlášeným odborníkem na ortopedii do Brna, za MVDr. M. Snášilem. Předali jsme panu doktorovi veškeré výsledky vyšetření i RTG snímky (měli jsme jich pěknou hromádku). A první věta pana doktora po shlédnutí snímků byla - TO JE JASNÁ PANOSTITIDA!! V hlavě se mi začaly honit otázky, jak je možné, že v HK to neodhalili ba dokonce ji vyloučili?? Člověk, když nad tím teď tak přemýšlí, tak výsledek je jeden jediný, a to "tahat z lidí peníze".
Pan doktor seznal, že RTG snímky nejsou až tak kvalitní a řekl, že si raději udělá svoje. Před tím si samozřejmě ještě prohlédl Maxíka v pohybu a prohmatal mu dlouhé kosti (takhle jsem Maxe nikdy v životě neslyšela naříkat). Kvalita jeho RTG snímků byla opravdu znát. Důsledek nemoci jsme na nich viděli dokonce i my!! A to je co říct.
Pan doktor Snášil nám vysvětlil podstatu nemoci. Jde o tzv. zánět okostice, tedy obalu, který je kolem kosti. Z kosti do obalu vedou cévky, které kost vyživují, a tyto cévky se zúžily natolik, že došlo k jejich ucpání. Jejich zúžení bylo důsledkem Maxíkova rychlého růstu.
Byla nám doporučena následující léčba:
S tím, že je důležité psa po dobu léčby udržovat v naprostém klidu (chodit maximálně vyvenčit a hned domů) => žádné procházky, žádné běhání a ani žádné plavání! Pohyb psovi způsobuje obrovskou bolest. Tím, že si různě ulevuje při chůzi , může dojít ke špatnému vývoji kloubů a v konečné fázi k dysplazii. Takže z tohoto důvodu tuto nemoc nepodceňovat!!
Výše nasazená léčba byla skutečně účinná. Maxík přestal již po týdnu kulhat. Léčba probíhala celých 5 týdnů. Po té jsme začali postupně končetiny zatěžovat krátkými procházkami a plaváním, aby se osvalil. Nejtěžší na těch 5ti týdnech bylo udržet Maxe v naprostém klidu. Musel opravdu ležet. Takže jsme museli vymýšlet hry, které by jen zaměstnávali jeho mozek. Učili jsme ho třeba poznávat hračky, trénovali lehké povely, koukali jsme na televizi, i jsme společně spávali, jen abychom ho udrželi v klidu.
Pokud máte podezření, že Váš pejsek může tímto onemocněním trpět, tak má rada zní, zajeďte si za dobrým ortopedem. Stojí to za to. Ve výsledku Vás to bude stát méně trápení a i méně peněz.
Jinak potěšující zpráva, po roce jsme jeli na posouzení k panu Snášilovi na všechny klouby, a výsledek je DKK i DLK 0/0. Takže pokud uděláte maximum, tak tato nemoc nemusí na Vašem pejskovi zanechat žádné následky.