Zánět kolene - Lymfoplasmocytární arthritis/synovitis

V roce 2011 jsme odchovali náš první vrh zlaťáčků a osud tomu chtěl (no a my samozřejmě také), že nám doma zůstal jeden pejsek z tohoto vrhu. Andrýska jsem milovala už od jeho narození a tak nějak k nám přilnul natolik, že po odchodu jeho sourozenců už jsem neměla to srdce ho dát pryč.

Bohužel nám nebylo přáno a Andrýska velmi brzy potkalo onemocnění, které do dneška nemá zcela přesnou příčinu, ale největší váha se přikládá k infikovanému klíštěti, které skutečně jako malé štěně měl.

Mezi 4 a 5 měsícem jsme na Andrýskovi začali pozorovat, že občasně nadlehčuje zadní nožičku. Vůbec se mi to nelíbilo a tak jsme se vydali na veterinární kliniku, a to i když po klidovém režimu se kulhání, či spíše nadlehčování stále opakovalo.

Bohužel zrovna nebyl dostupný náš ortoped, ke kterému vždy s takovými problémy chodíme, ale byl zde šéf kliniky, který Andrýska prohmatal a k naší veliké úlevě nám sdělil diagnózu, kterou jsme již jednou slyšeli u našeho labradora – panostitida. Andrýsek byl velmi citlivý na stisk dlouhé kosti nad kolenem, což je jasný příznak tohoto onemocnění (viz. Můj článek o panostitidě). Dostali jsme Rymadil na několik dní a samozřejmě klidový režim.

Bohužel během 14ti dnů se odlehčování měnilo spíše už v namáhavé kulhání, a proto jsme se objednali k našemu ortopedovi. Pan doktor Andrýska velmi pečlivě prohmatal a udělal si raději RTG snímky celé pánve a obou zadních kolen, aby měl obrázek o celém pohybovém aparátu. Co nás velmi potěšilo, tak Andrýsek měl na pěti měsících naprosto ukázkové kyčle a celkově všechny snímky byly bez jakéhokoliv nálezu, v podstatě se ani nepotvrdila panostitida, která bývá na snímcích velmi zřetelná, nicméně nemusí být ve všech případech a stádiích. Pan doktor nás v podstatě poslal domů opět s klidovým režimem, s tím, že zkusíme nasadit Tolfedine, který má potlačit zánět a bolesti. Stejný lék tehdy dostal Maxík na panostitidu.

Andrýskovo kulhání se v následujících dnech a týdnech dost měnilo, přesně to odpovídalo popisu panostitidy, která se může měnit, přesouvat z různých končetin na jinou a měnit se její intenzita a bolestivost. Ale přesto jsme po dvou týdnech přišli na kontrolu s otazníky v očích, že stav se více méně nemění. Pan doktor opět provedl velmi pečlivé vyšetření včetně RTG, tentokrát už jen hlezna a kolen a opět bez nálezu. Především velmi bedlivě zkoumal koleno, u kterého nám říkal, že o to má největší strach, že by se tam mohlo něco vyvrbit, ale zatím tomu nic nenasvědčovalo. Na RTG snímcích vypadaly kolena zcela stejná a bez nálezu.

Po Vánocích a Novém roce se však Andrýskovo kulhání opět velmi vystupňovalo, a tak jsme se opět objednali na kontrolu k panu doktorovi. Naše zoufalství by se snad dalo i krájet a výraz pana doktora po zhotovení RTG k tomu napomohlo dvojnásob. Tentokrát již nebyl snímek ani vyšetření pohmatem bez nálezu. Řekl nám, že na koleni cítí lehký otok a na snímku nám ukázal jakýsi stín a vysvětlil nám, že to už může znamenat závažný problém, který by bylo samozřejmě dobré prozkoumat a to nejlépe artroskopem. Nicméně nám ještě navrhl, že diagnózu prokonzultuje s několika dalšími kolegy ortopedy po republice a zavolá nám, abychom se domluvili na dalším postupu. V jakém stavu jsme z veteriny odcházeli nemusím ani psát. V tu chvíli jsem si prostě nedokázala představit, že naše 7 měsíční štěně půjde už v takto útlém věku na ortopedickou operaci. Tímto moc děkuji všem svým kamarádům, kteří mě v této chvíli podrželi a utěšovali, že to bude dobré.. měli samozřejmě pravdu! Dva dny na to pan doktor volal, že mu jeho diagnózu potvrdil pan doktor Snášil z Brna, kterého velmi dobře známe, a nicméně mu poradil, že artroskopie je zbytečná, že se s tímto případem již jednou setkal a je nutné rovnou provézt artrotomii – tedy koleno rovnou otevřít. Věděli jsme, že nemůžeme dlouho čekat, protože Andrýska to bolí a navíc, jak jsme byli upozorněni, tak by mohlo dojít k horším následkům – např. k prasknutí vazů. Proto jsme Andrýska objednali hned na první termín na operaci (17.1.2012) k našemu panu doktorovi a doufali.


vlevo dole je nemocné pravé koleno a vpravo nahoře je zdravé levé koleno

Andrýsek byl statečný, operaci zvládl výborně, pan doktor mu na koleni udělal pěknou jizvičku, po které v tuto chvíli není ani památky. Po operaci jsme se s panem doktorem ještě sešli, aby nám vysvětlil, co tam vlastně našel a co to pro Andrýska znamená.

 

Nález:

Na chrupavce v kloubním pouzdře byly uchyceny 3 malé útvary – připodobněno k opravdu velmi malým flíčkům, které pan doktor odstranil (seškrábl). V důsledku vzniku těchto zánětlivých ložisek se kloubní pouzdro plnilo tekutinou a rozpínalo se. V důsledku toho měl Andrýsek lehce poškozený jeden z vazů, ale jak jsme byli uklidněni, tak je to ten „vedlejší“ (neznám přesný termín) vaz a na pohyb to nebude mít vliv. Navíc je ještě stále ve vývoji, takže růstem ještě dojde ke zpevnění vazu.

Andrýsek těsně po operaci Andrýsek 3 týdny po operaci

 

Pokud bychom operaci odkládali, případně na ni Andrýsek nešel, tak by mu zřejmě vazy praskly zcela, a to právě v důsledku otoku v kloubním pouzdře. Takže pan doktor pouzdro vyčistil a opět sešil. Prognóza na normální život byla po operaci vysoká, protože byl mladý a stále v růstu. Bylo nám řečeno, že pokud dodržíme klidový režim, bude nožku dobře rehabilitovat, tak je velká šance, že bude normálně běhat s běžným zatížením.

Andrýska jsme si mohli odvézt až druhý den ráno, protože ortopedické operace jsou velmi bolestivé, a tak mu chtěli první noc nasadit analgetika a mít jej pod dozorem. Když jsem ráno Andrýska viděla, tak jsem se neubránila slzám, vypadal jako po bitvě, ale pořád vrtěl ocáskem a byl šťastný, že nás vidí.

Následovaly tři měsíce hojení a klidu, které jsme samozřejmě chtěli do puntíku splnit. Až do vyndání stehů jsme se u Andrýska střídali doma a hlídali ho, aby si ránu nijak nelízal a nijak neskákal a zbytek smečky ho neobtěžoval. Po vyndání stehů s námi Andrýsek každý den jezdil autem do kanceláře, kde měl klid a byl stále s námi. Nožičku se sám snažil po zvolna při venčení zatěžovat, což bylo moc dobře, protože to bylo součástí rehabilitace.

Asi tři týdny po operaci nám přišla zpráva z histologie, kam se posílaly tři odebrané útvary z chrupavky. Závěr z histologie byl: Lymfoplasmocytární arthritis/synovitis. Což česky a jednoduše přeloženo znamená, že se jednalo o zánět, v jehož důsledku došlo k lehkému poškození vazu.

Následovaly 3 kontroly u pana doktora. První pouze vyšetření a sledování pohybu. Při druhém jsme již udělali RTG a čekali na verdikt (bylo to dva měsíce po operaci). Moc nás potěšilo, když pan doktor řekl, že koleno se krásně zhojilo a dokonce nevidí ani žádné artrotické změny, které by u takového zákroku očekával. No větší radost nám nemohl udělat.


operované pravé koleno 2 měsíce po operaci

Po dvou měsících jsme tedy měli dovoleno pozvolna zatěžovat víc a třetí kontrola se konala v červnu, tedy když byl Andrýskovi rok a bylo to pět měsíců od operace. Tehdy jsme nechali našemu chlapečkovi udělat kompletní RTG na oficiální posouzení plus jeden snímek kolene, abychom se podívali, jak to po pěti měsících vypadá. A opět velká radost, koleno vypadá dobře, stále bez nálezu artrózy či jiných nežádoucích změn. Navíc tři týdny na to nám přišla ještě zpráva, že lokty a kyčle jsou naprosto zdravé! Takže co více si přát!!

Tímto moc děkuji především našemu panu doktorovi – MVDr. Michalu Pavlíkovi, díky kterému je náš Andrýsek zase zdravý a může vesele běhat a věnovat se všem aktivitám, které má rád. Také celému týmu na klinice HK VET, kteří se o Andrýska starali. A velké díky patří mým kamarádům pejskařům, kteří nás podrželi a hlavně drželi palce!

DŮLEŽITÉ: Toto onemocnění jako celou řadu ortopedických onemocnění může opravdu provázet panostitida, takže prvotní diagnóza opravdu nemusela být špatně. To je jen upozornění, že ne vždy je dobré se nechat uchlácholit, že z toho pes vyroste. Od pana doktora Pavlíka i doktora Snášila také víme, že na toto onemocnění se většinou přijde až když je pozdě, tedy dojde k ruptuře vazů, což samozřejmě pro pejska již znamená doživotní následky. Proto je velmi důležité mít dobrého diagnostika!!

Na závěr bych ráda ještě podotkla, že ortopedické problémy, v tomto případě kulhání, jistě nejsou zanedbatelné a vždy doporučuji se svěřit do rukou odborníka, který má zájem, aby Váš pes byl zdravý, aby práce pro něj byl koníčkem a nebylo to jen tahání peněz z kapes. Přesně takový pocit máme my z našeho ortopeda. Díky němu Andrýsek běhá jako o život.. moc děkujeme!


Andrýsek rok po operaci

 

JEŠTĚ BUDOU DOPLNĚNY FOTOGRAFIE ZE SAMOTNÉ OPERACE A SNÍMEK KOLENE PO 5TI MĚSÍCÍCH OD OPERACE!